Jarek Andrýsek:

Průběh nedělního shromáždění

O podstatě, formě a bratrsko-sesterském utváření bohoslužby

Měl jsem možnost prožít tři roky v prostředí německých bratrských sborů a podstatně delší dobu jsem je mohl pozorovat u příležitosti různých návštěv. Jednou z věcí, jež mne inspirovala, bylo bratrské vedení bohoslužeb. Utváření průběhu shromáždění bylo navíc jedním z předmětů na Biblické škole ve Wiedenestu. Asi před třemi lety jsme se rozhodli uvést některé prvky vedení bohoslužeb do praxe Křesťanského sboru v Českém Těšíně. Chtěl bych se o ně podělit.
 

1. Podstata bohoslužby a jejího utváření

Není snadné určit dopodrobna, jak by nedělní shromáždění mělo vypadat. Boží slovo nám poskytuje jen hrubý rámec, který může mít tisíce variací. Jde však především o to, aby sbor stál před Bohem, naslouchal Mu a mluvil s Ním. Z toho se dají odvodit základní prvky bohoslužby:

a. Chválení a oslava Boha písní, žalmy, chvalozpěvy a hudbou (Ž 33,2-3; Ef 5,19; Kol 3,16b);

b. Děkování, vzývání a uctívání Boha modlitbou (Ž 65,3; Ef 5,20);

c. Čtení Písma a naslouchání zvěstovanému slovu (Kol 3,16a);

d. Ztišení před Hospodinem a prožívání společenství s Ním (Ž 65,2; Iz 30,15; Zj 3,20);

e. Společenství s věřícími, svědectví a přímluvné modlitby (Mt 18,20; Sk 4,32; 1J 1,3).

Na druhou stranu si lidé s sebou přinášejí různá očekávání nebo i nároky na to, jak by nedělní shromáždění mělo vypadat. Tato představa se stává součástí místní tradice.
 

2. Postavení a role toho, kdo bohoslužbu utváří

Bratrské sbory kladou důraz na bratrské vedení sboru, což se promítá i do průběhu bohoslužby. Některé sbory pověřují zodpovědností za průběh shromáždění (přivítání, koordinace vystupujících – oznamy a pěvecká vystoupení, časový rozvrh, rozloučení) několik obdarovaných bratří, kteří se v této úloze střídají. Obměnou těch, kdo bohoslužbu vedou, se mimo jiné prohlubuje i bratrský princip utváření shromáždění. Přitom se dosáhne přehlednosti, jednoduchosti a řádu ve shromáždění. Role moderátora ve shromáždění spočívá v nerušeném naplňování domluveného rámce. Rámec určují starší sboru po domluvě a konzultacích se sborem (sborová hodina). Takže ten, kdo vede průběh shromáždění není vydán na pospas svým náladám nebo okamžitým nápadům. Dělá jednoduše to, na čem se sbor usnesl a co vidí jako správné před Bohem. Bohoslužba je vlastně jakýmsi viditelným vyjádřením našeho poznání Boha a postoje k Němu. Přesto má každý, kdo vede průběh shromáždění také prostor k tomu, aby položil vlastní důraz na něco, co mu Bůh uložil na srdce, čím žije, čím je osloven a inspirován. Tento svobodný prostor k projevu by měl zprostředkovat i ostatním. Obsah bohoslužby, tedy toho, co v průběhu shromáždění zazní, se má měřit a orientovat Božím slovem. Každé shromáždění pak odráží to, jak je připraveno, čím ostatní přispějí, co od něj očekáváme a zda jsme otevřeni Božímu působení skrze Ducha svatého.
 

3. Různé styly vedení

• Bohoslužba není show nebo zábavní program. Proto ten, kdo vede, nemusí být stále vidět nebo vystupovat po každém bodu programu a dělat poznámky ke své vlastní osobě. Měl by působit spíš skrytě, v pozadí.

• Bohoslužba by měla být vedena vědomě k určitému cíli. Znamená to převzít zodpovědnost. Nejde o vládu či dominantnost, tj. být středem pozornosti, ale o službu jasnému zvěstování Božího slova a oslovení posluchače.

• Moderování by nemělo být protahováno. Pokud moderátor nestačí shromáždění připravit a hledá slova až za kazatelnou, může se stát, že zazní nesmyslné věty jako: „Vidím, že dnes přišlo hodně lidí,“ nebo „Takže i dnes ráno máme naši pravidelnou bohoslužbu.“ Shromáždění nemusí být také začínáno zprávami o počasí: „Je pěkné, že přišlo tolik lidí, i když to venku vypadá na koupání a na teploměru už je 32 a půl stupně Celsia.“ Dobře si rozmyslete, co chcete sboru sdělit a mluvte k věci tak, aby to mělo nějaký vnitřní obsah.

• Pokud jde o postoj, měl by být přátelský, otevřený, žádná křeč. Vaše vystupování by mělo být jasné a určité. Neopravujte a nezpochybňujte to, co jste už vyslovili. Např. „Budeme zpívat píseň č. 55, tedy mně se líbí, a doufám, že i vám se bude líbit, tedy jestli ji znáte, nebo aspoň většina z vás nebo aspoň dobří zpěváci.“ Nejistě působí výroky před modlitbou jako tento: „Pokud nemáte nic proti tomu, rád bych se teď s vámi pomodlil. A můžeme povstat, tedy pokud chcete.“ Nebo „Chtěl bych vás dnes provést bohoslužbou. Nedělám to sice rád, stát před tolika lidmi a něco říkat, ale když už jsem se tu objevil, tak vám něco řeknu.“

• Dejte bohoslužbě váš vlastní tón. Tak bude každé shromáždění trochu jiné a rozličnost je v tomto směru osvěžující. Nedělejte však revoluce, lidé se mají cítit uvolněně, ne křečovitě.

• Naslouchejte Božímu vedení. Nejde jen o odškrtání jednotlivých bodů programu, ale o interakci, zaposlouchání se do vedení Duchem Božím.
 

4. Plánování průběhu bohoslužby

Připravené shromáždění je půl úspěchu, odbourává stres, zabraňuje trapasům, které odvádějí pozornost jinam. Připravený průběh vytváří dobrou atmosféru, ve které se sborovníci i hosté cítí svobodně. Program musí být flexibilní a otevřený působení Ducha svatého (prostor pro svědectví, podání písně, modlitbu, ztišení a sebereflexi).

• Musí být jasné pro jakou příležitost je bohoslužba připravována (běžná, slavnostní, svatební, výroční, požehnání novorozeňat, den matek, apod.)

• Uvědomit si kolik mám k dispozici času a vytvořit si reálnou představu. Zpravidla se čas neplánuje do poslední minuty, měl by tam být volný prostor pro svědectví, přímluvné modlitby, pozdravy, krátké příspěvky.

• Při plánování promyslete některé důležité detaily, např. váza, prodlužovačka, projektor, stínění oken, apod.

• Jednotlivé body by měly mít myšlenkový spád, aby to působilo jako celek jednotně, nerozháraně.

• Je třeba se domluvit se sloužícím bratrem. Minimálně na tom, kdy začne, kolik bude mít času a kdy má skončit. Je dobré znát alespoň téma nebo heslo jeho služby, aby se celé shromáždění neslo jedním směrem.

• Je dobré vědět, kdo bude hrát na klavír nebo jinak hudebně doprovázet.

• Pokud možno vyrobte program shromáždění písemně a rozdělte těm, kdo v něm vystupují. Pokud se jedná o běžné shromáždění, tak toho není třeba.

• Ten, kdo vede bohoslužbu, by sám neměl být zapojen do programu, tj. sloužit slovem, zpívat, modlit se, hrát na hudební nástroj, apod. Zůstává v pozadí.

• Moderátor by měl mít stále na zřeteli posluchače a vysvětlit některé neobratné nebo nesrozumitelné výroky.

• Hotový program si v klidu projděte.
 

5. Vlastní atmosféra

U lidí hraje při bohoslužbě důležitou roli celkový dojem a teprve potom obsah. Asi vás to překvapuje, ale toto pozorování si můžete udělat sami ve vlastním sboru. I proto by se měly všechny rušivé vlivy eliminovat. Co určuje atmosféru shromáždění?

• Osoba vedoucího, jeho otevřenost, radostnost, jasné vyjadřování.

• Prostor – rozvrzané židle, průvan, dusno, světlo, akustika, teplota, nepřipravené zpěvníky, rámus za okny, apod.

• Vztahy ve sboru a ochota přispět, tedy zapojování bratří a sester.

• Hudební provedení a kvalita zpěvu.

• Spád programu, harmonický průběh s dobrým obsahem, možnost se podílet.

Ne vše můžete přímo ovlivnit, ale to, co jde, ovlivňujme k lepšímu.
 

6. Oslovení a přivítání

• Účastníci bohoslužby by měli být přivítáni tak, aby se každý cítil osloven.

• Vykejte, usmívejte se a mluvte osobně. Neříkejte: „Vítám tady bratra, tam jeho ženu,“ působí to trapně. Zjistěte si a napište jeho jméno na papír. Můžete jej i krátce představit. Odkud je, co dělá, případně členy rodiny.

• Už přivítání by mělo navodit u posluchače očekávání tématu.

• Nepoužívejte „kenaánštinu“, mluvte civilně a zřetelně.
 

7. Čtení Božího slova

• I způsob čtení dává najevo, zda si sbor Božího slova váží a respektuje jej.

• Vyberte odpovídající text. Nečtěte celou kapitolu o 30 verších. Můžete navázat na krátký komentář o textu a nechat přečíst jen nejdůležitější pasáž textu.

• Nemělo by to být ani dlouhé, ani krátké.

• Vyberte srozumitelný překlad. Myslete přitom na slabé, na děti a hosty. V tomto ohledu se Kraličtina stala nesrozumitelným jazykem, i když je výborná k osobnímu studiu a měli byste s ní pracovat. Při bohoslužbě jen výjimečně.

• Ten, kdo text předčítá, by měl počkat, až si to ostatní najdou. Teprve pak začít zvolna zřetelně číst.
 

8. Oznámení

• Čím stručnější oznamy (nemocní, akce, narozeniny, …) tím lepší (max. 15 min).

• Vytvořte prostor pro pozdravy a přímluvnou modlitbu za sourozence víry, kteří jsou před odjezdem do lázní, odchodem do nemocnice, apod.

• Můžete upozornit na dobrou knihu.

• Mluvte věcně a přátelsky. Když musíte napomenout ty, kdo ruší, tak s úsměvem.
 

9. Prostor pro spontánní příspěvky

• Je dobré pamatovat na prostor pro sdílení nějakého zážitku nebo svědectví.

• Vyzvěte k navrhování písní, aby se na bohoslužbě podílelo co nejvíce lidí.
 

10. Pamatujte i na nové písně

• Vedle starých písní by sbor měl zpívat i nové písně.

• Může je předzpívat mládež nebo děti.
 

Těchto 10 bodů má sloužit jako námět a inspirace, ne jako železná košile. Zkoušejte obohatit své shromáždění, aby bylo živým svědectvím o vašem rozvíjejícím se vztahu k Bohu.